Ohnutí: Úvahy o rollkuru

Zhruba od roku 1825 si pruští kavaléristé zakládali na zdůraznění celkového ohnutí koňské hlavy a krku. Trvalo desetiletí než od tohoto držení bylo úplně upuštěno. Teorií byla technika, kdy se prý celková výška krku posílí, zlepší se rovnováha koně, rozvinou se zádové svaly a aktivují zadní nohy. Paul Splinzner (1853-1920) ve skutečnosti tvořil rollkur. Jeho teorií bylo, že flexe krku koně posílí jeho celkovou rovnováhu, přičemž se aktivně zapojí zadní nohy a aktivují zádové svaly. Na druhé straně Rýna byl zase Francois Baucher (1776-1873) jenž podporoval systematické navyšování krku. Jeho názor na aktivitu koně v pohybu byl stejný jako u Splinznera. O půl století později se objevil Jack Licart (1951), jenž u koně preferoval snížení krku. A není to tak dávno, kdy Harry Bolt (1973) varoval před praxí flexe krku. 

Dnes nikdo nemůže vyhrávat soutěže bez ohýbání krku koně. Je zřejmé, že vztah mezi držením krku a páteře je určitý mechanismus, je věcí názoru i vědeckých výzkumů. I přes otázku "Co dělá rollkur s koněm?" je dodnes nezodpovězena. Olympijští jezdci tuto techniku praktikují, protože někdo zastává názor, že přes ohýbání krku vede cesta k výhře. Rollkuur je do značné míry politické lobování - Škodí koni? To je subjektivní otázka. Zatím nebyla vyvinuta technologie k měření úrovně bolesti koně. Navíc parafrázovat slova vědeckých pracovníků odrážející zvláštní zaujatost nebo konkrétní úhel nemá cenu rozebírat. Jedná se pokaždé o určitý úhel pohledu a najdou se zastánci techniky, tak i její odpůrci. Zastánci tvrdí, že se starají o svůj úspěch. Každý, kdo tuto techniku použil ví, že při práci s koněm má ohnutí krku určitou fyzickou výhodu. Kůň snižuje krk a ohýbá ho, je vláčný, jakoby ochotný.

Na podporu této teorie byly vypracovány určité vědecké práce, ale nikdy tyto vědecké poznatky neposkytly celkový obraz. Musí se začít s krčními svaly a vazy a sledovat účinky na páteř koně, na jeho pánevní a hrudní končetiny. Takové analýzy bývají tématem diskuzí. V roce 1999, 2002 a 2005 byly publikovány tři studie. Ty zkoumaly krk, základnu krku a struktury, jenž pracují pod tlakem v rollkurové situaci. Zajímavé je, že tyto tři studie byly všeobecně ignorovány. Snažili se vysvětlit s ohledem na aktuální znalost o fyziologii koní, jak zapojené struktury fungují při ohnutí krku a jak reagují pod tlakem. Jedna zkoumala strukturu vazů táhnoucích se od špičky trnových hřebních obratků až po výběžek lebky (Jea Bertam, 2002). Další se zaměřila na zisk a ztrátu schopností pohybu a orientace při snížení krku (Jean Marie D. Denoix, 1999). Třetí se zaměřila na strukturu a funkci svalů podporující hrudní končetiny ( P.Veenman a A.Wilson, 2005). 

V polovině padesátých let Jack Licart označil snížení krku jako "rozšíření". Jeho myšlenkou bylo rozšíření ramen ven a prodloužení zádových svalů. Tato terminologie je nesprávná, ve skutečnosti je v rozporu s fyziologií koně. Snížení krku je možné, ale ne jeho rozšíření, spíše je flexí dosaženo kontrakcí nižších krčních svalů. K celkově podporované výšce krku docházelo u pruských kavalérií, kde se skutečně jednalo o rozšíření. Také je třeba rozlišovat mezi prodloužením a roztahováním. Jeden zvedá svisle ramena nad hlavou při prodlužování zádových svalů, ale ve skutečnosti je neprotahuje. Tato snaha se často zaměňuje za strečink. Proslulý patolog James R. Rooney si nemyslí, že svaly na krku jsou schopny protažení až ke svalům umístěné nad krční páteří. "Krk nemůže pracovat proti silným hřbetním svalům", říká se v jeho publikaci Biomechanika kulhání u koní z roku 1969. Koňská hlava a krk váží přibližně 10% tělesné hmotnosti. Jak se krk prodlouží, bude se prohlubovat přitažlivost gravitace. Hlavním úkolem horních krčních svalů je nést hlavu. 

Tak proč snižovat krk a shromažďovat práci? Šíjový vaz se táhne od čtvrtého hrudního obratlé až k zadní části lebky. Není pod napětím, když krk koná pohotovostní držení, což je přibližně úhel 60 stupňů. Takový úhel je žádoucí u drezurních koní. Krk pak plně podporuje práci hřbetních krčních svalů. Jak se krk snižuje, šíjový vaz je pod napětím. Tak pomáhá pracovat s horními krčními svaly.